TOPlist

Klasifikace keltských tradic


Mnoho oltářů je v Banbě,
mnoho kněžišť zahaleno v bílém,
mnoho škol a mnoho opatství...


- Thomas D´Arcy McGee

Pro dnešní eklektické pohany je naprosto přijatelné provádět náboženské praktiky mimo hranice konkrétní tradice, zvláště když se člověk rozhodne stát se samostatně působícím pohanem (takovým, který není spojen se žádným větším covenem neboli skupinou). Většina z nás totiž stále dává přednost spojení své činnosti s určitou konkrétní tradicí, tj. se zavedenou vírou a rituálními cvičeními, ať působíme nebo nepůsobíme sami, nebo ať přijímáme nebo nepřijímáme všechno z učení dané tradice.
Z anket opírajících se o údaje z pohanských festivalů ve Spojených státech vyplývá, že nejrozšířenější je keltské pohanství, velmi těsně za ním následují různé germánské tradice, z nichž mnohé byly výrazně ovlivněny Kelty. Ale bylo by zavádějící brát tyto poznatky doslova. Keltské pohanství má mnoho podob a každá tvoří vlastní tradici. Některé jsou souhrnem různých keltských cest, jiné mají dobře uspořádanou hierarchii praxe a politiky. Chcete-li porozumět keltskému pohanství, bude moudré prozkoumat několik jeho tradic a pokusit se každou z nich pochopit, zjistit, jak funguje, jak se dívá na náš svět a jak interpretuje magické a rituální praktiky.

Předkládáme vám seznam několika, zdaleka ne všech tradic, které nějakým způsobem souvisejí s keltskými, objasní vám terminologii a názvy keltských tradic, které by vás mohly zmást. O většině z nich najdete další informace v okultních knihách, pohanských periodikách nebo prostřednictvím internetu. Některé jsou velmi utajované, a tak vám nějaký čas potrvá, než se vám podaří je získat.


Alexandrovská tradice
I když není zcela keltská, mnohé keltské směry dnes používají slova a výrazy odrážející kabalistický vliv této pohanské tradice. Její zakladatel Alexandr Saunders byl pohanským vůdcem, který úspěšně spojil kabalistické praktiky s anglokeltskými pohanskými zvyklostmi. Mnozí lidé se domnívají, že toto spojování začalo poprvé koncem 15. století, kdy muslimové, Židé, pohani a další nekatolíci prchali před španělskou inkvizicí. Někteří se dostali do západního Irska, tedy až na kraj tehdy známého světa, aby se zde skrývali a začali nový život. Kniha Secrets a Witche´s Coven (Tajemství sabatu čarodějnic) popisuje základní učení této tradice.

Anglorománská tradice
Je založena na víře kočovných cikánů žijících v Británii a Irsku, běžně zvaných "dráteníci". Často se mísí s mystičtějšími aspekty evropského katolicismu.

Anglosaská tradice
Anglický směr kombinující praktiky Keltů s praktikami jižních Germánů, jejichž pohané se také někdy nazývají "čarodějnice". I když populární slovo "Wicca" je anglosaského původu, stoupenci tohoto směru zmíněné označení nepoužívají. Anglosaská tradice má mnoho následovníků a různé formy učení.

Artušovská tradice
Tradice z Walesu a Cornwallu je založena na artušovských mýtech, dívá se na každou postavu v těchto příbězích jako na božskou bytost. Základní představu o praktikách tohoto směru získáte mj. z knih o artušovských legendách. Nahlédněte do prací Geoffreyho Ashe a Johna Matthewse.

Bájná tradice
Je zaměřena na životní prostředí. Svůj původ odvozuje z učení lidu Tuatha De Danann z Irska a božstev, která se stala bájným národem. Jako tajná kalifornská skupina kdysi zveřejnila svou víru a praktiky v sérii knih Faery Wicca od Kismy K. Stepanicha.

Bretonská tradice
Anglokeltská tradice obsahující víru rozšířenou do Anglie za vpádů Římanů a Keltů.

Brezonecká tradice
Jde o málo známou keltskou tradici původem z Bretaně. Pravděpodobně byla ovlivněna římskými a keltskými Galy a Kelty z britských ostrovů, i když sami její příznivci ji považují především za keltskou.

Brythonská tradice
Rodové označení často používané u tradic z Walesu, Cornwallu a Anglie. I když Bretonci mluví také brythonštinou, toto jméno se u jejich duchovních praktik obvykle nepoužívá.

Čarodějnictví
Toto je další široký pojem, který zahrnuje spíš několik než jen jednu pohanskou tradici. Všechny čarodějnice a čarodějové jsou pohané, ale ne všichni pohané jsou příslušníky čarodějnického kultu. Zdá se, že pojem "čarodějnice" se stal výrazem vyhrazeným výlučně pro ty, kdo provozují jakékoli keltské nebo anglické tradice, nebo v menší míře germánské cesty (pravděpodobně je to kvůli tomu, že na keltské pohanství měli tak velký vliv Sasové a Skandinávci). V této knize se občas setkáte se slovem "čarodějnice" ve významu slova "pohan".

Deboreánská tradice
Tato americká eklektická tradice je s Kelty spjata tím, že používá pro označení svých vůdců jména z anglokeltských mýtů. Je to iniciační tradice, která se pokouší rekonstruovat kult Wicca na úrovni, jakou měl před obdobím pronásledování čarodějnic, známým jako "časy hořících hranic". Její vyznavači považují za svůj základní úkol pomoci všem lidem najít vlastní vnitřní duchovní život.

Druidiactos
Druidský směr, stejně kulturní jako magický a náboženský, který se věnuje keltským studiím a co nedůkladnější rekonstrukci zvyků minulosti.

Druidské tradice
Cesty založené na praktikách, rituálech a magii keltských kněží, kterým se říkalo druidové. Existuje mnoho podob této tradice a rozdíly mezi nimi se v pohanské komunitě často stávají příčinou rozbrojů. V posledních letech byly vydány dvě výborné knihy o druidismu: Book of Druidry (Kniha o druidismu) od Rosse Nicolse a The 21 Lessons of Merlin (Jednadvacet Merlinových lekcí) od Douglase Monroea.

Dryádská tradice
Feministická tradice druidských kněžek, které dostávaly svá jména od lesních víl z keltských zemích žijících v korunách stromů, rovněž zvaných dryády. Pohádkové tradice hrají v jejich zvycích výraznou roli a jejich učení má většinou druidský charakter s moderním feministickým nádechem.

Eireannašská tradice
Několik významných tradic používajících toto označení působí v Severní Americe. Výraz "eirennach" znamená "irský" a je vhodnější jako obecné označení různých irských směrů než jako název pro jednotlivou cestu.

Fenianská tradice
Původní irský směr, který převzal název od bojovníku Fionna MacCumhala, Fianny.

Gaelská tradice
Obecný název, někdy používaný pro tradice ze Skotska a Irska.

Gardnerovská tradice
Není to přímo keltská tradice, ale mnohé myšlenky Geralda Gardnera začaly mít v padesátých letech, kdy poprvé vylíčil svou vizi čarodějnictví, tak velký vliv na moderní pohanství, že je mnohé keltské skupiny přijaly za své. Vyznává zásady rituální nahoty, hierarchii vůdcovství a organizovaný a kvalifikovaný výukový systém pro novice. Jde o přísně strukturovanou iniciační tradici. Gardnerovy metody nejlépe pochopíme z knih Janet a Stewarta Farrarových.

Hebridská tradice
Uzavřená skotská tradice je založena na irských mýtech, ale používá s nimi spojené místní legendy.

Hibernská tradice
Tato irská tradice pravděpodobně vznikla ve středověku a je na ní patrný římský vliv.

Irská tradice
Obecný název používaný k označení původních irských tradic a jejich domácích vyznavačů. Pod tímto širokým pojmenováním se sdružuje mnoh jednotlivých tradic, i když existují názory, že jedinou pravou irskou tradicí je tradice předkeltská.

Kaledonská tradice
Tato skotská tradice má malou publicitu v pohanském tisku. Název Kaledonie je románského původu a naznačuje, že je podobně jako irská tradice v Irsku pod silným románským vlivem. Nedávno zrušený čtvrtletník Samildanach byl věstníkem této tradice.

Keltská tradice
Široká eklektická větev pohanství s kořeny v keltské Galii, západní a severní Anglii, Irsku, Walesu, Bretani a na ostrově Man. Její odnože mají v obecné rovině mnoho společného, ale v podrobnostech se výrazně liší. Orientační přehled společného základu keltské pohanské víry najdete v knize Celtic Magic (Keltská magie) od D. J. Conwaye.

Kingstoneská tradice
Anglická tradice s keltskými kořeny. International Red Garters je publikace a zastřešující organizace pro vyznavače anglických směrů. Může vám poskytnout další informace.

Maidenhillská tradice
Tato iniciační cesta byla založena koncem sedmdesátých let v Anglii a uctívá rodnou bohyni matku, někdy zvanou Rhiannon, a Rohatého boha. Maidenhill nemá v Severní Americe nijak významný počet přívrženců.

Monarchistická tradice (Majestic)
Anglická tradice, která považuje dlouhou posloupnost vládnoucích monarchů za obětní krále a královny plodnosti. Informace o ní najdete v International Red Garters, v publikaci a v zastřešující organizaci pro vyznavače anglických směrů.

OBOD
Řád bardů a druidů, tradice keltského druidství založená v Anglii. OBOD nabízí korespondenční kurzy, zpravodaj a informační síť.

Pecti-Wita
Toto je samostatná ceta předkeltského národa, zvaného Piktové. Obývali severní Skotsko a často bojovali s Kelty, než s nimi splynuli. Zásady víry a praktiky této cesty zaznamenal Raymond Buckland ve své knize z roku 1991 Scottish Witchcraft (Skotské čarodějnictví).

Reformovaní druidové
Tato vzkvétající tradice vznikla v roce 1963 na Carleton College v Minnesotě na protest proti školnímu řádu, který vyžadoval přítomnost studentů na nedělních bohoslužbách v kapli. Rituály původní skupiny byly založeny na episkopální formě uctívání, ale odštěpené skupiny se od té doby pokusily revidovat své rituály, aby byly v souladu se starými keltskými způsoby.

Rodinné tradice
Pro různé tradice předáváné prostřednictvím jednotlivých rodin se obvykle používá tento společný název. Některé z nich jsou uzavřené z důvodu osobní bezpečnosti, jiné otevřeně kombinují svou keltskou pohanskou víru s hlavními náboženskými proudy. Rodinná tradice nemusí být součástí pouze keltské kultury, může se rozvíjet v rámci kultury jakéhokoli původního náboženství.

Římsko-galská tradice
Tato tradice spojuje keltské a římské pohanské praktiky stejným způsobem, jako se před mnoha staletími spojovaly a mísily v Galii.

Severská tradice
Kombinovaná tradice vycházející ze starých skandinávských a keltských způsobů a někdy označovaná Asatru. V Chicagu vznikla v roce 1982 pohanská skupina, která si říká Severní cesta. Zásady její víry jsou podrobně popsány v Northern Magic od Edreda Thorssona.

Skotská tradice
Tento termín se používá jako obecný výraz pro tradice Skotska a jeho lidu. Pod tímto širokým názvem se skrývá řada tradic, i když některé z nich považují za jedinou pravou skotskou tradici tu, která zde byla před příchodem Keltů.

Šamanská tradice
I když většina lidí nespojuje šamanismus primárně s Kelty, tento duchovní přístup byl zaznamenán ve všech starých kulturách. Kniha Johna Matthewse The Celtic Shaman (Keltský šaman) je skvělým výkladem této do značné míry zapomenuté cesty.

Tradice Creabh Ruadh
Tato tradice "Rudé větve" je velmi utajovaným irským směrem určeným pro muže, kteří se musí podrobit iniciačním rituálům. Je založena na mýtech a hrdinských činech Rudé větve bojovníků z Ulsteru. Je striktně společenský rozdělena, podobně jako kdysi keltská společnost.

Tradice Cymri
Základní pohanská tradice ve Walesu. Prohlašuje se za předkeltský směr, který předchází mnohé artušovské legendy, i když Artuš a jeho legie se v učení a mytologii této tradice hojně vyskytují.

Tradice Manx
Irská tradice, která má kořeny na mystickém ostrově Man. Součástí tohoto směru je mnoho různých bájných učení a rituálních praktik. Hlavními božstvy jsou Mannan mac Llyr, a Fand, královna víl.

Tradice Posvátného kola
Eklektická novopohanská cesta, která vznikla v posledním desetiletí v Delaware. Její příslušníci se nazývají čarodějové (wiccani) a zaměřují se na dosažení harmonie a na studium. Součástí jejich učení je keltská víra. Soustřeďují se ve východních státech USA. Sabaty tvoří skupiny složené jak ze starých členů, tak i z noviců. Zprávu o vzniku nových skupin Posvátného kola můžete najít v pohanských periodikách, zvláště v těch, která vycházejí na severovýchodě Spojených států.

Tradice Scotia
O této tradici existuje jen málo publikovaných informací. Představuje směr pokoušející se zrekonstruovat milesianskou víru, jak se projevovala přibližně v době, kdy do Británie přišli Keltové. Považuje za potřebné integrovat i starou iberskou (španělskou) pohanskou víru, která v důsledku působení španělské inkvizice prakticky vymizela.

Tradice Severní země
Pohanská tradice z yorkshirského regionu Anglie. Hlavní vlivy přicházely především z Anglie (na kterou silně působil pohanský Řím) a ze Skotské nížiny.

Tradice severských ostrovů
Tradice ze skotských Orkneyských a Shetlandských ostrovů. Na tento směr výrazně působily skandinávské vlivy. Ještě dnes se zde pořádají mnohé severské festivaly. Některá regionální jména bohů, bájných postav a další náboženské výrazy jsou převzaty ze staré norštiny.

Tradice Ueleda
Ueleda bylo jméno kdysi hojně používané pro druidky, ale dnes se tento název uplatňuje u původních druidských tradičních skupin sestávajících pouze z žen.

Tradice Wita
Eklektický skotský směr kombinující skotské, keltské, piktské a skandinávské tradice. Podobně jako irská Witta považuje vlivy, které na ni působily, spíše za přínosné, než aby je zavrhovala. Moderní Witta zrušila rozvrstvení keltské společnosti a pokládá sebezasvěcení za zcela plnohodnotné.

Tradice Witta
Eklektická irská cesta. Udržuje velmi staré irské tradice a kombinuje je se skandinávskými vlivy. Witta si váží irské pohanské historie a uznává, že ve všech stadiích vývoje každá generace dokázala po mnoho staletí přispět k její hodnotě. Do nedávné doby se sabaty Witty vyznačovaly přísnou hierarchií a jednoho učně vždy zaučoval jeden učitel. V dnešní době většina sabatů Witty působí na základě dohody a akceptuje samozasvěcení a samostatnou činnost. Zásady tradice Witta jsou popsány v knize Witta: An Irish Pagan Tradition (Witta: Irská pohanská tradice).

Tradice Y Tylwych Teg
Velšská tradice pojmenovaná podle bájného lidu této země, která zhruba odpovídá lidu Tuatha De Danann v Irsku. I když byla tato tradice oficiálně založena ve Spojených státech, zachovává si hluboce keltské kořeny a velmi humanistickou filozofii. Studenti tohoto směru mají za úkol klást důraz na studium velšského mýtu, folkoru a bájného učení.

Tradice Západní země
Základní pohanská tradice v Cornwallu a Devonshiru na jihozápadě Anglie. Kniha West Country Wicca (Wicca Západní země) od Rhiannon Ryallové pojednává o anglokeltských zvyklostech pohanů ze Západní země předtím, než je ovlivnil Gerald Gardner.

Tuatha de Danann
Irská tradice založená na mytických příbězích lidu Tuatha De Danann, posledního kmene, který ovládal Irsko před milesianskou (tj. lidskou) invazí. Mytické postavy Tuatha představují větší část irského panteonu a představují božskou podstatu všech irských tradic. Vydavatelství Llewellyn Publications o ní vydalo knihu dlouhodobé příslušnice této tradice Katharine Clarkové.

Velšská tradice
Obecný termín pro několik různých pohanských tradic pocházejících z Walesu.

Wicca
Anglosaský termín pro čarodějnický kult, popularizovaný pohanskými autory od padesátých let. Tento pojem se obvykle používá ve vztahu k anglokeltským praktikám, zvláště ve smyslu interpretace vůdce kultu Wicca, Geralda Gardnera. Wicca je anglosaské slovo, jež znamená "moudrý", pojem, který se stal názvem pro kult působící v Anglii, Walesu a v evropské oblasti především v Sasku. O kultu Wicca byla napsáno mnoho dobrých knih a jsou snadno dostupné. Vyhledávejte tyto autory: Ramyond Buckland, Scott Cunningham, Dion Fortuneová, Diane Steinová a Doreen Valientová. Jejich díla vám poskytnou solidní a etické poučení.

Wicce
Staroanglické slovo pro Wicca. Někdy se používá ve vztahu k anglickým tradicím tam, kde byly saské vlivy - nikoli však keltské - podle možností eliminovány. Všechny uvedené tradice mají právo nazývat se keltské stejně jako irské, velšské atd. Každá spadá do keltského nebo polokeltského rámce, ale liší se ve vnější podobě základních ideálů. Některé z těchto rozdílů spočívají ve vnitřní struktuře samotné tradice. Není žádným tajemstvím, že předtím, než byla keltská civilizace rozdrcena Normany a křesťanstvím, vyvinula se v důkladně rozvrstvenou společnost s třídami bojovníků a kněží, kteří měli velkou moc a bohatství. Tato horní vrstva obyvatel dovedla svou zálibu ve válčení a výsadním společenském postavení do nebezpečného extrému, kdy dokonce zotročovala vlastní lid, aby bojoval v jejích malicherných válkách. Rostoucí nespokojenost podrobeného obyvatelstva se stala základem slabosti společnosti, což dobyvatelům umožnilo uplatnit hru "rozděl, dobuď a panuj". Je třeba si z této zkušenosti vzít ponaučení, a proto stále víc a víc tradic ustupuje od hiearchických modelů vůdcovství v organizacích a přechází k rovnostářštější struktuře. Ani v tradicích, které jsou velmi rozvrstveny, není neobvyklé najít občas coven fungující spíš na základě konsensu nebo rotace vůdců než na hierarchickém uspořádání. Tato tendence také odráží víru, že bez ohledu na společenské postavení máme všichni dovednosti, kterým můžeme naučit druhé, ale i nedostatky, keré nám druzí pomohou odstranit. I když tyto názory nejsou součástí všech keltských pohanských (ti, kdo vyznávají druidské učení, se nedělí s jinými o své názory), existuje vzrůstající zájem o práci bez "vůdců". Záleží na vás, zda se někdy v budoucnosti rozhodnete stát se součástí nějaké velké pohanské skupiny. Mějte v patrnosti, že jako důvod neúspěšnosti organizace se mnohem častěji uvádí její vnitřní struktura než duchovní praktiky. Přemýšlejte o svých vlastních názorech na hierarchii sabatu, než do něho vstoupíte. Uvažujte nejen o tom, zda odpovídá vašim představám, ale také proč organizované skupny jsou takové, jaké jsou. Jestliže je vaším cílem někoho ovládat, nebo jste rádi ovládáni druhými, nemusíte podstupovat problémy s hledáním sabatu. V místní farnosti nebo fundamentalistické církvi vám rádi podobnou atmosféru vytvoří.

Keltské mýty a magie, McCOYOVÁ

Copyright © 2006 Rovena | Webdesign by Martin Pilch | Všechna práva vyhrazena