TOPlist

Společnost - struktura


Rodina a rod
Základem keltské společnosti byla rodina a rod (irsky "fine"). Otec měl podle Caesara ve smyslu právního společenství neomezenou moc nad příslušníky rodiny, nad životem i smrtí (potestas vitae necisque), patrně v důsledku patriarchální autority. Jestliže smrt některého muže vzbuzovala podezření, byla žena vyslýchána a souzena. To neznamená, že by žena nepožívala úcty, zvláště ve vyšší společnosti. V mladší době halštatské žily některé ženy v nebývalém přepychu a náležely jim nejvyšší pocty také při pohřbu. Podle starověkých zpráv se žena vyrovnala muži i statečností. V Irsku a v Galii mohl mít muž i více žen, avšak irská zjištění ukazují, že jen jedna z nich byla hlavní. Ostatní měly podružné postavení v rozpětí od vedlejší manželky až takřka k otrokyni. Na konci laténské doby bylo sice mnohoženství ještě dovoleno, ale prakticky společnost vyžadovala jednoženství. Pokud byl otcovský původ dítěte jasný, neměla matka v tomto směru zvláštní postavení. Stopy mateřského práva lze sledovat u osob nemanželského zrození, které se označovaly jménem matky. Irské právo přímo spojovalo nemanželské děti s matkou a přiznávalo jim i politická práva. V pozdějších dobách přinášela manželka věno, na západě ve stříbře. Manželé byli společnými vlastníky tohoto jmění, po smrti jednoho je dědil druhý.
Členy rodiny a rodu spojovalo vědomí společné odpovědnosti a povinnosti. Bylo možné vyloučit člena z některých práv a výhod, ač jinak nebyl zproštěn povinností. Organizace rodiny určovala rovněž způsob převádění pozůstalostí a dědictví. Někdy to způsobovalo vážné komplikace v nejvyšších vrstvách, ba přímo i v královské rodině. Neměl-li král syna, který by byl jeho nástupcem, byl volen nástupce ze stejné dědické linie (po linii jeho otce, strýce, bratrance). Také ve výchově byly určité řády a zvyklosti. Synové se v Galii nesměli objevovat na veřejnosti ve společnosti svých otců, dokud nedospěli a nemohli nést zbraň. Vývoj rodové společnosti v keltském prostředí již silně pokročil a byl provázen četnými jevy, které vlastně vytvářely předpoklady pro vznik třídní společnosti; byl však přerušen pádem keltské moci. Rodová aristokracie svědčí sice o pokročilém stádiu rozkladu prvobytně pospolné společnosti, neznamená však ještě vznik tříd. Podstatné rozdíly jsou mezi vývojem středoevropským, galským a ostrovním.

Kmeny
Nejvyšší společenskou jednotkou byl kmen (irsky túath, v Galii civitas - pagus), jehož členové uznávali společné předky. Stopy rodové organizace i původního totemistického myšlení se dlouho udržují (zákaz určitých jídel, zvířecí kult, keltská záliba v symbolech aj.).
Keltské kmeny byly velmi početné. Jména 60 galských kmenů byla podle Strabónova svědectví vepsána na oltáři, věnovaném Caesarovi Augustovi v Lugdunu (dnešní Lyon). Některé kmeny byly malé, jiné velmi silné s početnými ozbrojenými silami a zápasily o prvenství (hegemonii) v celé Galii. patřili k nim především Arvernové a Haeduové, z jihofrancouzských kmenů Salyové, patrně aspoň částečně keltského složení. Byli Římany poraženi r. 124, když začali nepřátelské akce proti Massilii. Za keltské expanze pronikly části jednotlivých kmenů do různých evropských krajů. Nelze předpokládat, že v dalším vývoji zůstala vždy kmenová příslušnost neporušena. Z historických zpráv je dobře známo, že se Keltové rádi stěhovali, a že se často některá složka jednoho kmene oddělila a připojila ke kmeni jinému.

Zdroj: Jan Filip - Keltská civilizace a její dědictví

Copyright © 2006 Rovena | Webdesign by Martin Pilch | Všechna práva vyhrazena