TOPlist

Ruis


25.11. - 23.12.

Svátky: svátek bohyně Arianrhod, Zimní slunovrat

Tento měsíc má v keltské tradici trochu zvláštní, paradoxní význam. Byl obdobím, kdy čas nemá příliš velký význam, kdy staré má stejnou kvalitu jako mladé. V tomto čase také nejvíc narůstá moc temna a noci, neboť koncem tohoto měsíce jsou nejdelší noci v roce. Lidé v tomto období nejčastěji pobývali ve svých domovech, byla to vhodná doba k opravám nářadí a domácím pracím. Měsíc černého bezu byl obdobím řemeslníků, jejichž patronem byl především keltský bůh Lugh.

Toto období je pojmenováno podle černého bezu, keře, kterého si Keltové vážili stejně jako jiných posvátných stromů. Bez měl totiž podle nich nejen léčivé účinky, ale také velkou magickou sílu. “Před heřmánkem smekni, před bezem klekni”, říkalo se již odedávna. Bylo by asi zbytečné, vyjmenovávat všechny známé léčivé účinky květů i plodů tohoto keře, stačí jen připomenout, že ve chřipkovém období nemá konkurenci čaj, připravený ze směsi bezu, řebříčku a máty peprné. Bez však obsahuje kromě léčivých látek i sloučeniny, odpuzující některý hmyz a dokonce hlodavce, což byl důvod k jeho vysazování v blízkosti obydlí. Bezový keř chrání mocná dryáda (“Bezová paní”), kterou je třeba poprosit, pokud chceme získat nějakou část keře. Z dutých bezových dřívek se vyráběly píšťalky i Panova flétna. Kdo přespal při letním slunovratu pod bezovým keřem, tomu bylo dovoleno spatřit krále skřítků se svou družinou, který dokáže splnit jakékoliv přání.

Svátek bohyně Arianrhod
Vládu nad tímto obdobím však měla stále trojjediná keltská bohyně Cailleach, ve Walesu zvaná Arianrhod, u nás se jí snad říkalo Kateřina. Je to vládkyně nad dušemi zemřelých a bohyně osudu. Z tohoto důvodu je možné se k ní obracet s prosbou o zjevení budoucnosti při věštění. Tato bohyně byla zpodobňována jako velmi krásná žena, oblečená do šatů z živých květů. Svátek této bohyně připadal na 25. listopad.



Zimní slunovrat - Alban Arthun
Ke konci tohoto měsíce nastaly oslavy jednoho z nejdůležitějších keltských slunečních svátků - zimního slunovratu. Zimní slunovrat byl obdobím zlomu, od tohoto období se počaly prodlužovat dny a zima začala, i když velmi pomalu, ustupovat. V mnoha náboženstvích je to okamžik zrození syna Slunce. Způsoby oslav tohoto svátku byly různé a některé zvyky se dokonce v původní podobě zachovaly dodnes. Stejně jako při většině keltských svátků, zapaloval se o zimním slunovratu oheň. Oheň vždy zapaloval majitel domu a každá rodina měla svůj.Jako první se zapalovalo polínko, uschované z minulého roku - muselo vždy jít o dřevo, které vyrostlo na zahradě vlastníka domu nebo které dostal darem.



Poleno se před zapálením slavnostně ozdobilo a pokropilo několika kapkami piva. Slavnostní oheň směl hořet maximálně 12 dnů, než byl obřadně uhašen. Jeho popel se přidával do jarního osiva i do vody pro dobytek, aby tak přešla síla posvátného ohně do půdy i zvířat. Dům o zimním slunovratu byl slavnostně vyzdoben - větvičkami jmelí, cesmíny, břečťanu a borovice. Jmelí sloužilo jako posvátná a léčivá rostlina a jeho magický význam spočíval v ochraně domova a lásky polibek milenců pod jeho větvičkou znamená věrnost a štěstí po celý rok. Stále zelené větvičky cesmíny a břečťanu zdobily příbytek celý rok, měly do něj přinášet štěstí. Borové chvojí pak přináší do domu radost a zdraví. Zdobily se i stromy v okolí domu - tak starý je tento vánoční zvyk - zavěšovaly se na ně posvátné předměty, rituální pečivo a barevné pentle. Archeologové si již léta lámou hlavy, k čemu asi sloužily ty spousty drobných keramických i kovových předmětů ve tvaru figurek, korálků, “ozubených koleček”, apod., vesměs upravených k zavěšení, které občas nalézají v keltských lokalitách. Nejde o nic jiného než o prastaré předchůdce našich vánočních ozdob.

Zdroj: článek Vladimíra Šišky (časopis ASTRO)

« Zpět

Copyright © 2006 Rovena | Webdesign by Martin Pilch | Všechna práva vyhrazena