TOPlist

Obydlí


Podoba obydlí a jejich seskupování se lišily podle zeměpisného prostředí, povahy osídlení a používaného materiálu. Některá důležitá města existovala již několik set let př. n. l.; Keltové však byli především rolníky, a dokonce i významné osobnosti s majetkem ve městě nejčastěji pobývali ve svých venkovských domech, které byly obklopeny obydlími skromnějšími a v nich žili více či méně závislí rolníci.
Galové neznali ani maltu ani tašky. Domy se zdmi z nasucho kladených kamenů se stavěly poměrně vzácně a příliš rozšířeny nebyly ani domy dřevěné; zato obvyklá byla stavba domů z lepenice. Celkem se tato obydlí mnoho nelišila od příbytků budovaných po tisíce let od neolitu. Běžná byla okrouhlá chýše, jejíž nejprostší druh se podobal chýši uhlířově. Dveře někdy chránil jakýsi přístřešek na kůlech. Střecha byla buď z větví nebo došková a uprostřed měla otvor pro odvod kouře. Nábytek se skládal z nízkých stolů a prostých žíněnek.
Výzkum pozůstatků těchto chýší potvrzuje, že některé byly velmi prostorné. Prozkoumáním základů se ukázalo, že byly hluboké i několik metrů. Průměr obydlí dosahoval až deseti metrů, bylo napůl zahloubeno do země. Zdivo se lišilo podle krajů, bylo z kamenů kladených nasucho, z lepenice či dřeva. Střechu podpíraly kůly.



Příbytky keltského a germánského obyvatelstva si můžeme představit dík Tacitovi: "Galové a Germáni mají chýše z neotesaného dřeva a olepují je hlínou někdy tak lesklou, že vypadá jako vrstva malby, a občas dokonce připomíná barevné obruby." Autor dodává: "Mají též ve zvyku hloubit podzemní příbytky a přikrývat je velkými hromadami hnoje; to je útočiště před zimou a stodola pro úrodu , neboť takové přístřešky zmírňují krutý chlad; jestliže se náhle objeví nepřítel, zpustoší všechno odkryté, ale na tyto příbytky ukryté pod zemí nepřijde."
Někdy se chýše seskupovaly ve dvoře obklopeném zdí z nasucho položených kamenů, jako je tomu na náhorní plošině Ensérune na jihu Francie. Blízko prostornějšího náčelníkova domu byly chýše obývané služebnictvem či klienty, stáje, stodoly a skladovací jámy. Tento druh obydlí ostatně nevylučoval ani stavbu domů pravoúhlých. V Británii, například ve Windmill Hillu blízko megalitického střediska Avebury nebo v Land´s Endu v Cornwallu, bylo zjištěno asi dvacet osad; každá měla osm až deset domů postavených z kamene na základech oválných či kruhových.
Ve Skotsku a Irsku budovali Keltové obytné stavby zděné na sucho, s dvojitou stěnou, v níž byla dutina vyplněna drobnými kameny. V bažinatých nížinách Irska stavěli velké chaty také na umělých ostrovech, zpevněných dřevem a kamením (crannogs).
Dokud panoval mír, totiž až do 2. století př. n.l., stavěli si Keltové obydlí v rovině. Potom však přišly vpády - Kimbrů, Teutonů i jiných kmenů. Tehdy se v sídlištích projevila změna. Keltové znova osídlili opuštěná hradiště z doby halštatské a vybudovali i opevnění nová. Nejdůležitější společenské orgány se rozvíjely uvnitř městských hradeb, nabízejících v případě potřeby útočiště, kdežto domy před hradbami tvořily jakési předměstí.

Zdroj: Jan Filip - Keltská civilizace a její dědictví

Copyright © 2006 Rovena | Webdesign by Martin Pilch | Všechna práva vyhrazena