TOPlist

Ngetal


28. 10. - 24. 11.

Svátky: Samhain, Otevřený vstup do podsvětí, Duchové trnky

Keltové podle všeho počítali nový rok od 1. listopadu, tedy po svátku Samhain. Rok začínal měsícem janovce - Ngetal, někdy také nazývaným Samonios. Nastává období, kdy vše stará uvadá a hyne a zároveň se rodí nové. Avšak Keltové nikdy neoddělovali smrt od zrození, bylo to pro ně naprosto přirozené spojení. Určitě jste již slyšeli, že Keltové smrtí doslova pohrdali, byla pro ně totiž jen začátkem něčeho nového. Toto období je věnováno nenápadnému keříku - janovci. Tento u nás kdysi velmi hojný keř sloužil k léčení, ale věřilo se, že má mnoho nadpřirozených vlastností. Například větvička tohoto keře, nošená v kapse, měla zlepšovat vztahy lidí k jejímu majiteli.

Samhain
Nejdůležitějším svátkem prakticky v celém keltském světě byl vždy Samhain. Slavil se v předvečer 1. listopadu a mnoho z jeho tradice se zachovalo (pod pláštíkem křesťanství) dodnes. Noc Samhainu z 31. 10. na 1. 11. byla nejmagičtější nocí roku - právě v tento čas se prolínal náš svět se světem mrtvých. Keltové zažehovali ve svých obydlích posvátné ohně, aby mohly duše jejich předků navštívit svůj bývalý domov a ohřát se u ohně... Tyto ohně se zapalovaly v co nejhojnější míře, to aby duše nemusely dlouho bloudit. Snad mezi nimi nebyly jen dobré duše předků, ale i různé přízraky a strašidla, před kterými bylo třeba se míti na pozoru. S ohněm je spojen ještě další zvyk, udržovaný v některých zemích s keltskou tradicí po dlouhá staletí. Buď přímo o Samhainské noci nebo v některou z pěti následujících se spalovaly figuríny ze starých hadrů, vycpané slámou. Znázorňovaly smutek, bolesti a strasti uplynulého roku, jichž se lidé rituálně zbavovali, aby mohli takto očištěni začít další rok. Při posvátné noci Samhainu vyjížděla z hloubi posvátných vrchů vojska dávných bojovníků, kteří zahynuli při obraně země. Jenom během této noci můžete spatřit přízračný průvod těch nejstatečnějších hrdinů keltského světa, jak objíždí vrchol hory a poté, za naprostého ticha, vpluje opět dovnitř. Tito bojovníci, věčně spící v některých kopcích a horách, jsou připraveni - až bude zemi nejhůř - opět vzít své meče do rukou a bránit zemi proti vetřelcům. Tato legenda se nevztahuje jen k jedné z našich nejposvátnějších hor, Blaníku, ale i k asi dvaceti dalším kopcům v Čechách. Patronkou tohoto poněkud strašidelného svátku byla neméně tajemná a strašidelná keltská bohyně Cailleach, mající mnoho různých krajových označení a podob. Snad už jen v pohádkách se dochovaly její někdejší názvy u nás, říkalo se jí "Spirálová baba," někdy "Matka hor," jindy prostě "Stařena." Byla vždy spojována se smrtí - ale také se znovuzrozením. Chladné období Samhainu bylo ideální pro rituály spojené s věštbami, obětováním bohům a vyprávěním příběhů. Bylo to období, kdy se lidé připravovali na zimu - porážel se dobytek, který by chladné období nepřežil, udilo a nakládalo se maso na zimu a lidé se více sdružovali pohromadě ve svých obydlích. Leckde se dodnes dochoval zvyk spojený s věštěním o Samhainu. Do ohně, zažíhaného o Samhainu, vhodil každý člen rodiny nebo klanu svůj označený kamínek. Ráno se pak z polohy těchto kamenů, nalezených v ohništi, předpovídal osud jeho majitele.



Otevřený vstup do podsvětí
8. listopadu v keltské tradici dovoluje pán podsvětí, aby vstupy do podsvětní říše byly otevřeny po celý tento den. Pokud se tedy nebojíte a máte čisté úmysly, pak vězte, že v tento den (vlastně od večera 7. listopadu do západu slunce následujícího dne) nebudete potřebovat žádné "Sezame, otevři se!"

Duchové trnky
Den 11. listopadu je zasvěcen duchům trnky. Trpké plody pichlavého keře byly spolu se šípky pro naše keltské předky důležitým zdrojem vitamínu C a proto právě v tomto období bylo třeba dát najevo vděčnost jeho duchům.

Zdroj: článek Vladimíra Šišky (časopis ASTRO)

« Zpět

Copyright © 2006 Rovena | Webdesign by Martin Pilch | Všechna práva vyhrazena