TOPlist

Imbolc


..:: SVĚTLO SMRTI ::..
Imbolc: svátek příchodu jara


Po dlouhé zimě se 1. února konalo rituální omývání a očišťování. Nečistota dlouhých zimních nocí měla být smyta a lidé se očišťovali, aby uvítali příchod světla, které je nově zaplavovalo: slunce. Rolníci v tento den směli provádět "přikládání jehňátek" - přikládali je k vemenům bahnic. Na tento obyčej poukazuje také jméno tohoto svátku Oimelc, "ovčí mléko". Jeden keltský příběh se zmiňuje o boji mezi Brigitiným jehnětem a "Caillechiným drakem", ztělesňujícím zimu. Caillech Bheur je ohyzdná babice, jejíž promodralý obličej ztělesňuje zimu. O Samainu, 1. listopadu, se znovu rodí a přináší sníh. V únoru je zahnána Brigitou, jarem, potom odloží svou hůl pod keř černého bezu a 30. dubna, resp. 1. května, o Beltainu, se promění v kámen. Jejím synem byl bůh mládí; neustále s ním bojovala a snažila se ho zapudit. Na jihozápadě Irska je známá jako Caillech Bheare, prastará matka hor, jejíž říše mrtvých se rozprostírá u Munsteru. Zde žije věčně mladá. Ve skutečnosti spolu v době přechodu bojovala dvě roční období. V Irsku se pletly z ostřice tří a čtyřramenné kříže, tzv. Brigitiny kříže; dříve prý byly zapalovány a vyhazovány proti únorové obloze, aby se uspíšil příchod jara, respektive byl vynucen analogickým čarováním.
Jako svátek sv. Brigity, feile Bhride, byl Imbolc slaven i v Irsku. Zde Brigit považovali za dceru nejvyššího boha Dagdy a patronku básnictví, zatímco její stejnojmenné sestry byly spojovány s léčitelstvím a kovářstvím. Jméno Brigit pochází údajně od brigantia, "vznešená". Jako dcera nejvyššího boha symbolizuje vznik věd z božského prazákladu. Ona sama je nejvyšší bohyní, a protože je vším, mohou také všechny vědy a všechna řemesla vést k poznání nejvyššího božství - jednoduše proto, že každá část je analogií celku. Nezáleží na tom, jaké povolání, respektive jakou činnost člověk vykonává - pracuje- li obětavě a pozorně, objeví ve své činnosti všechny zákony bytí.



Tak byl vytvořen vztah mezi světlem, spojeným s nejvyšším božstvím, a vnitřním světlem poznání v podobě umění, věd a řemesel. Lidské schopnosti byly považovány za inspirované a usměrňované božským světlem - projevem nejvyššího boha; aby se lidé přiblížili jeho dokonalosti, uctívali toto světlo hlavně o svátku Imbolc. Jejich rituály umožňovaly proniknout ke zdroji tohoto světla a získat inspiraci nejvyššího boha. Imbolc je v jistém ohledu svátkem sjednocení se světlem, které bylo považováno za pramen všeho bytí. Člověk usiluje o čisté bytí, jehož odpovídajícím projevem se zdá být světlo. Ale rozumějme tomu správně: sluneční světlo souvisí s hmotou, nadpozemské světlo s duchem - a Keltové usilovali o obojí. Dnes známe jen sluneční světlo, že je odleskem prasvětla, na to nás upozorňuje výzkum posmrtných stavů - v okamžiku smrti vstupujeme do světla. Sousední úroveň bytí je utkána ze světla. Imbolc byl jejím symbolem.

Zdroj: Holger Kalweit - Keltská kniha mrtvých

« Zpět

Copyright © 2006 Rovena | Webdesign by Martin Pilch | Všechna práva vyhrazena